Focusing, metoda umožňující modernímu člověku lépe vnímat souvislosti a poselství svých vlastních pocitů, vznikl zcela prozaicky v rámci vědeckého výzkumu účinnosti psychoterapie.
Duchovním předchůdcem focusingu byl Carl Rogers (1902-1987), přední představitel humanistické psychologie, zakladatel na klienta zaměřené psychoterapie (PCA). Během své praxe s klienty Rogers zpozoroval, že hlubší změna prožívání nenastane, když s obtížnými pocity bojujeme a snažíme se je regulovat z „mocenských“ pozic. Možnost posunu v prožívání naopak nastává poté, co dokážeme u svých byť i třeba “nežádoucích“ pocitů spočinout a pobýt v jejich blízkosti, aniž bychom je hodnotili nebo s nimi manipulovali.
Rogersův pokračovatel, výzkumník a psychoterapeut Eugene Gendlin pak v šedesátých letech učinil ve své analýze průběhu tisíců sezení terapeutů s klienty významný objev: V terapii neúspěšní klienti víří v řetězcích myšlenek, odtržených od aktuálního přímého tělesného prožívání, žijí v myšlenkových asociacích, nepropojených s právě prožívanou smyslovou zkušeností. Naopak ti klienti, kteří měli později z terapie zásadní prospěch, dovedli již od začátku vnímat, jak nesou problémy ve svém těle a hledali pro tyto nejasné pocity co možná nejpřesnější výraz.
Na základě vypozorovaných zkušeností později Gendlin vypracoval metodu, jak se uvedené dovednosti naučit. Nazval focusing – zaostřování.  Jde o zaostřování pozornosti na prožívané tělesné ohnisko aktuálně převládajícího pocitu.
Princip metody focusing formuluje její tvůrce Eugene Gendlin ve své knize Experiential psychotherapy (1986, s.223) následovně:  „Z jakéhokoli obsahu (tj. z prožitků již zformovaných) může člověk přemístit svou pozornost k souvisejícímu tělesně pociťovanému prožívání a nechat je přijít v jeho celistvosti. Z té se následně zformují čerstvé obsahy – tj. odlišné prožitky.“
Gendlin zavádí pojmy felt sense, pociťovaný smysl, který se vynořuje po zaostření na tělesné ohnisko, a felt shift, pociťovaný posun v prožívání, který zpravidla nastává po sjednocení se s cítěným smyslem.
Tuto techniku zakotveného prožívání může člověk použít všude tam, kde nevnímá soulad, jednotu mezi obsahem své mysli a souvisejícími pocity.  Kromě psychohygieny a psychoterapie uvádí Gendlin jako další oblasti možné aplikace metody např. přípravu kroků zvládacího jednání – rozhodování, imaginativní postupy práce, očistné a znovusjednocující postupy prožívání minulých citových událostí, poznatkové přerámování prožitků, práci se sny, slovní zpracování a interpretaci životních událostí.
Focusing umožňuje plně vnímat zážitek a dospět k jeho pojmenování. Kdo umí focusing, zná cestu, jak „číst“ ve vlastním prožívání, jak sám sebe reflektovat.
Focusing se provádí v běžném, bdělém stavu vědomí, nejde o hypnózu, relaxaci ani jiný „změněný stav“. Hlavními principy této techniky jsou zakotvení v tělesném prožívání a neselektivní všímavost umožňující zaznamenat přímo prožitý význam.
Carl Jung ve své stati Problém duše moderního člověka před pěknou řádkou let napsal, že pokud jsme v zajetí staré myšlenky o protikladu ducha a hmoty, znamená tento stav rozpolcení, nesnesitelný rozpor. Jestliže ale pochopíme, že duše je vnitřně nazíraný život těla a tělo je život duše projevený navenek, že tělo a duše nejsou dvě, ale jedno, pak také pochopíme, že cesta k dosažení plné psychické integrity vede přes dříve zapomenuté uvědomění tělesného prožívání.
Jednou z účinných metod, jak řešit onen naší kultuře pořád ještě vlastní častý nesoulad „duše a těla“, „rozumu a citu“, mysli a pocitů, těchto pouze zdánlivě antagonistických kategorií, se v praxi ukazuje být právě focusing.