Co je to vlastně ta „vnitřní pravda“? Vnitřní pravda není myšlenka, úvaha, pravda, k jejímuž sdílení se přemlouvám. Vnitřní pravda není žádný názorový implantát. Není čímkoli, k čemu se nutím.
Spíše než k názoru, úsudku či stanovisku má vnitřní pravda blíž k pocitu. Jde spíše o prožitek, o který se v danou chvíli opírám a o kterém si jsem subjektivně jistý, že je autonomní, můj vlastní. A o kterém vím, že síla, která tento prožitek nese, je stěžejní a klíčová. Že ve středu tohoto prožitku mohu vnímat svou vlastní esenci, sama sebe. Že toto jsem nyní já.
Jde o prožitek leckdy obtížně vyjádřitelný slovy. Lze jej spíše jen opsat.
Tento prožitek pravdy také není fixní, jednou daný a neměnný. Když přijde, poznám jej. Není však nikdy zcela stejný, jako byl minule. Spíše než o popsatelný bod či stav jde o pocit, vanutí či proud. Prožitek vnitřní pravdy se stále více či méně proměňuje. Kdo na své minulé high experiences nemůže zapomenout, zafixoval se na ně a chce je opakovat, odsuzuje se ke zklamání: nikdy to nebude stejné. Vše plyne a  nevstoupíš dvakrát do téže řeky.

Ještě více než tímto hlubokým, základním prožitkem samotným je však vnitřní pravda vědomím tohoto prožitku.  Zatímco prožitky se proměňují, přicházejí a odcházejí, jejich vědomí je již něco „bytelnějšího“, něco, co mohu spíše uchopit a opřít se o to.

Prožívanému kontaktu s tímto vědomím říkají někteří zakotvení v sobě. Tomu se blíží psychologické odborné termíny metakognice a především v posledních letech stále frekventovanější pojem mindfulness. Možnostem rozvoje mindfulness v rámci hledání a naplňování vnitřní pravdy se na těchto stránkách budeme věnovat více.